Chci se naučit vařit. Ne jen připravovat jídlo. Z kraje roku jsem se rozhodla, že chci konečně porozumět, jak se potraviny chovají, když se s nimi zachází tak nebo onak. A jak už to u mě bývá, nejspíš proto, že mi trvalo příliš dlouho se od záměru dopracovat k akci, dostalo se mi neodmítnutelného pošťouchnutí. A když ani to nezabralo, tak znovu…
Na jaře bylo tím šťouchancem zjištění těhotenské cukrovky. To je už znamení, že se na to musím vrhnout, říkám si. S diabetickou dietou mám už zkušenost z prvního těhotenství, a tak mě to ani nijak zvlášť nepřekvapilo. Tentokrát už jsem byla dál o pár let a spoustu poznání. To nejdůležitější tedy bude, ZŮSTAT V KLIDU! Stres a hlavně nevyspání akorát zhoršuje metabolismus a s tím se glykemické hodnoty drží na uzdě velmi těžko. S tím odpočinkem je to těžký, když se kolem hemží už dvě malé radosti. Ale každý výkyv nebo zhoršení stavu se ještě pořád dá nějak ukočírovat, tak není potřeba panikařit.
Taky už dneska vím, že při sledované a dobře kompenzované cukrovce je nenarozené miminko v bezpečí, což mě prvně hrozně stresovalo. A že dieta, která se mi na první pohled zdála přísná, mi jen pomůže cítit se líp a nevyžrat se do velrybích rozměrů. Dá se na tom najít spousty dalších pozitiv. Navíc je to jen na pár týdnů zbývajících do porodu, že jo. Sice je sezona letního ovoce, kterýho si můžu dát jen málo (teda v těhotenství se mi zdály všechny porce malý i bez diety 🙂 ), ale už jsem se naučila pár receptů, jak si neškodně i zamlsat. Jen je potřeba tomu věnovat víc času něž jít do obchodu a koupit si hotový produkt. Asi jsem na správný cestě.
Posun o pár týdnů… Brzy po porodu už jsem nemusela dodržovat dietní režim a vychutnávala si malé dobrůtky. Venku třicítky, takže nejraději zmrzlinu. Čokoládovou. Jahodovou. Vanilkovou. Vlastně jakoukoliv. A pak jsem zjistila, že po každé takové dobrotě to moje malé mimi štěstí pláče jako kdyby ho na nože brali. Příčinou bylo kravské mléko. Chjo. Každá sebemenší porce, kterou jsem si já zobla, mu způsobovala takový břichobol, div že ho to neroztrhalo. No tak budeme ještě pár měsíců na dietě, říkám si, prý z toho vyroste. Po několika nechtěných přešlapech jsem zjistila, že je mlíko i tam, kde bych ho opravdu nehledala. Ale co. Rozšiřuju si povědomí o tom, co ve skutečnosti jíme. Přece jsem se chtěla dozvědět o potravinách víc, ne? Tak neremcám.
Nový domácí režim v pěti lidech jsem si začala ulehčovat občasným nákupem hotovýho jídla. Starší děti to vždycky uvítaly a namísto nakupování a vyváření jsme mohli ušetřený čas trávit spolu. Jenže ne, ne a ne. Tudy cesta k poctivému vaření přeci nevede. A tak dostávám třetí trkanec. V té době se potvrdilo, že máme v rodině celiaka. Bingo! Co jiného by nám už mohlo víc pomoct na cestě k domácímu poctivému vaření, než opravdu striktní dieta. Ne na pár týdnů nebo měsíců. Prostě navždycky! Z gruntu. Bez výjimky. Tady si nemůžete dovolit sejít z cesty.
A tak se mi plní další sen. Učím se vařit. Opravdu od základů, protože nejde jen o to, nahradit něco něčím. Kdo už má zkušenosti s bezlepkovým vařením a pečením, nepřekvapí ho, že se třeba pečivo umí rozpadnout zase znovu na ingredience, sotva ho vyklopíte z formy. Že to nekyne, jak jsme zvyklí u bílý přešlechtěný mouky. Že když pečete chleba 3x za sebou podle stejnýho receptu, pokaždý je jiný, protože záleží i na takových drobnostech jako je vlhkost vzduchu. Když už se něco upéct podaří, šetříte si ten poklad. A ono to za 2 dny ztvrdne? Uf. Je nutný se důsledně vyvarovat kontaminaci lepkem třeba i používáním odděleného nádobí nebo při skladování potravin. Tak aspoň si uklidím ve spíži, že jo.
Kupované pečivo se moc nedá jíst. Alespoň my jsme se k němu ještě neprojedli. A když máte dát stovku za bochníček něčeho, co ani nevoní ani nechutná a už vůbec se tomu nedá říkat potravina, když kouknete na složení, tak to není žádná hitparáda. Ale učíme se, teď už celá rodina. Nejen vaření. Komplet novému smýšlení o jídle. Pečlivosti. Naše dosavadní chutě jsou z velké části jen zvyk a každý návyk lze změnit. Konečně budeme mít víc zeleniny a čerstvých jídel. Objevujeme nové suroviny.
Světem nových informací o jídle se prokousáváme poctivě, ale pomalu. A tak mě teď ještě čeká přerovnání celé spíže a šuplíků s potravinami. I na to jsem se už dlouho chystala, nechtělo se mi. Teď už mám dobrý důvod to neodkládat. V tomhle směru už o další pošťouchnutí snad ani nestojím…
PS: kdybyste měl někdo recept na chutný (od slova chutnat; ne jenom konzumovat) domácí bezlechleba, sem s ním. Uděláte radost nejen nám, ale pošleme ho dál do světa…
