Dokázala jsem mnohokrát překonat sama sebe, i když to nebylo pohodlný. Vím, jak trnitá cesta může být, než najdu tu svou správnou. Zažila jsem pocit, kdy duše kvete, ale i kdy je nakročená nad propastí. A vlastně mi stačí jen zpomalit, abych viděla, že každý můj jediný den je natřískaný takovými silnými prožitky.
Zažila jsem si, jak obohacující může být, předat nový život a poslat naději dál. Ale i jak je pro ženu, pro matku, těžké, nemoci u okamžiku narození svého dítěte vědomě být a prožít ho. Když Ti přinesou nějaké dítě a řeknou: tohle je ode dneška Tvoje dítě. Ale Ty nemáš ponětí, kde se tu vzalo. Měla jsem možnost osahat si stav duše, který nedovoluje člověku víc než touhu nebýt, a to osobně i z několika případů v blízkém okolí. Naopak taky i to, že existuje cesta ven a to je dneska můj nejsilnější motor. Život je dar a o ten musím pečovat.
Co Tě nezabije, to Tě posílí
Troufám si říct, že právě tyhle prožitky mi daly do života tu nejcennější energii. Takovou, kterou nelze někde vyčíst. Tím prožitkem musí každý projít sám. U každýho to může odstartovat jakákoliv životní událost. Znovu mě nakopává, když o něčem podobném slyším, přečtu si zrovna správnou knížku nebo potkám někoho inspirativního…. ale je to vždycky jen připomenutí toho samotnýho prožitku, toho mýho vlastního bytostnýho okamžiku uvědomění. Stává se mi, že když jsem zahlcená každodenním šumem, nedokážu z těch zprostředkovaných zážitků čerpat dýl než pár dní. Vlastní niterné prožitky mě ale formují dlouhodobě. Čím silnější, tím trvalejší. A právě tahle energie je mým průvodcem pro každý nový den. Našla jsem zalíbení v tom zkoušení.
Každý den je důvod k oslavě
Už jen proto, že by mohl být tím posledním. Tak proč neoslavit, že jsme ještě u toho? Mívala jsem hluboko pod kůži vrytý zvyk, dívat se na svět jako na pověstnou poloprázdnou lahev. Od té doby, co jsem zjistila, že ta samá lahev může být i poloplná, se můj život totálně změnil. Teď už se nesnažím za každou cenu tu poloprázdnou nádobu dolívat. Žiju s tou, co mám a přesto jsem za ní šťastná, i když zrovna neodpovídá šabloně z reklamy na ‚dokonalý život‘.
Nechci svým dětem lajnovat jejich životy, ale tohle bych jim přeci jen ráda ukázala. Že vždycky mají volbu, jak se sebou naloží, pro co se rozhodnou, i když okolnosti kolem nebudou třeba zrovna příznivý. Že musí brát to své rozhodnutí jako součást své cesty, i když bude jakkoliv blbý. Že je potřeba opečovávat svoje energetický zdroje a chránit si je, nenechat se předělat podle šablony někoho jinýho. Ale především je potřeba je (a tím i sebe) důkladně poznat. Když nevím, kdo jsem, plýtvám energií bytím někým jiným. A ono se mi to dřív nebo později projeví. To si myslím, že by měl být základ do života. Ostatní se můžeme naučit kdykoliv na cestě.
Největším životním úkolem člověka je být šťastný. Nemáme tu žádný důležitější úkol. Ale ono se to nestane samo. Je potřeba si ho hýčkat, opečovávat, krmit. Je potřeba se do toho aktivně zapojit. A nebo si aspoň nepřekážet. Sami sobě, ve svém štěstí.
Zajímá mě, které vaše štěstí dneska oslavujete vy ???
