O hledání (nacházení, ale i ztrácení) vnitřní síly, kterou máme každý v sobě. I Vy. Každý den. Yes, i dnes.
Dokázala jsem to. Nemůžu uvěřit, že já – technický analfabet, jsem svůj dávný plán na rozjetí tohohle blogu dotáhla do konce. Vlastně do jeho začátku.
Tyhle stránky jsou jen špičkou ledovce v moři nápadů, co mě pronásledují. Vždycky jsem totiž nacházela kupu důvodů, proč se do nich radši nepouštět. Začala jsem uhnívat ve vlastní šťávě. Roztrpčená svojí neschopností. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, znáte to?Ale dneska je to už jinak. Jsem šťastná. Cítím vděčnost. Dělám co mě baví. A snad to baví i lidi kolem mě. A takovou sílu máme každý. Kdykoliv se můžeme rozhodnout udělat den lepším. Sobě. Druhým. Den za dnem. Když tohle zopakujete třeba 30x a pak se ohlédnete zpátky, zjistíte, že žijete nádherný život. Mrzí mě, že mi tuhle cestu nikdo neukázal dřív. Proto chci tuto vlnu posílat dál.
Dřív mi bývalo z mé neschopnosti smutno. Až později jsem se naučila žít i jinak. Radostně. A to i ve chvílích, kdy se na první pohled může zdát, že se nedaří. A právě takový „nezdar“ je prvním krokem na cestě nahoru. O těch posledních nakopnutích, který nám život tak laskavě naděluje a díky kterým si ho konečně užívám plnými doušky se vším, co k tomu patří, budou následující stránky. Konečně jsem totiž pochopila, že nelze prožít opravdový život, aniž bychom se občas pobrodili v nějaký žumpě. A že i mazlavou cestou stojí za to jít a nevzdat to. Jo a taky, že čím hustší bláto, tím větší radost z jeho překonání.
Proč je to tak? Příliš snadno jsme uvěřili v pseudo krásu života. Instantní krásu, která příjde sama (když dosáhneme toho a tamtoho, když si koupíme tuhlencto, až budeme mít něco…). A přitom se máme už teď a tady tak dobře! Nechceme vidět, že čím víc si mažeme med kolem pusy, tím hlouběji se ve skutečnosti propadáme. Nejsme dost spokojení s tím, co máme. Vyčítáme si minulé. Obáváme se budoucího. Těžko se rozhodujeme z přemíry možností co nás obklopuje.
Nevěříme ve smysl současného a pochybujeme o všem. Zapomínáme žít to dobré, co máme v přítomném okamžiku. Jen proto, že si necháváme namluvit, jak máme svoje životy žít. A pak se divíme, proč to máme jinak. Chci věnovat tenhle prostor ke sdílení odžitých příběhů, jak na světě může být ještě líp, než si kolikrát připouštíme. A to ne skrz růžový brýle, který nám někdo půjčí nebo spíš podstrčí, ale se sebou samými. Se vším dobrým i zlým čím žijeme své (ne)obyčejné životy.
Krůček po krůčku v nových botách
Odnaučila jsem se jednu z největších chyb ve svém životě. Musela jsem ji ale zopakovat nesčetněkrát, než mi to doteklo. Už věci neodkládám. Raději tvořím a plním si své sny, než abych si je nechala zašlapávat strachem. Někdy svým. Jindy cizím. A že jsem v tom bývala opravdu dobrá! Každý den se ptám sama sebe, co můžu udělat jinak, aby mi bylo líp.
Začni žít svůj život takový, jaký ho chceš mít, hned teď
Výsledky nepříjdou samy. Reviduju položky ze svého „to do“ a před každým přidáním pečlivě zvažuju, jestli mi to stojí za to. Jestli tomu chci věnovat nenahraditelný čas z toho mála, který tady mám. Soustředím se víc na věci, kterým chci věnovat svou životní energii, protože není nekonečná. A energetické upíry se snažím minimalizovat, jak jen to jde (a ne, nechystáme se kvůli tomu odstěhovat do pralesa a žít v ‚absolutní svobodě‘, bez složenek a toaletního papíru. Aspoň v téhle inkarnaci ne 🙂 ). A když to přeci jen někdy začíná trochu drhnout, znovu hledám, co si z toho mám vzít dál.
Neexistuje jiný čas než právě teď
Už nečekám, až bude na něco vhodná doba. Učím se vytvářet si příležitosti tak, jak mi to vyhovuje právě teď. Protože dnešní zkušenost mi umožňuje změnit zítřek. A ono to opravdu funguje. I když toho dělám o mnoho víc (byť jen po malých dávkách), než kolik jsem si kdy dokázala představit, že můžu zvládnout, nemám pocit, že jsem si naložila příliš. Naopak mě dobíjí každá maličkost a dává mi sílu fungovat dál.
I s malýma dětma cestuju, protože s mateřstvím „mi neskončila legrace a volnost“, jak někteří prorokovali. Právě naopak. Znovu se učím dívat na svět nezaujatýma dětskýma očima a díky tomu konečně chápu, proč některý věci pořád nechápu 🙂
Taky mám pár nápadů rozepsaných, ale o tom až jindy.
Budoucnost začíná právě teď. Teď… Teď…
A protože mi ten proces k pochopení trval víc než 30 let (strašná představa, kolik člověkodní jsem promarnila hledáním správného cíle, abych nakonec zjistila, že cílem je ta cesta) a nakonec jsem k tomu došla i díky popošťuchování mnoha inspirativních lidí, sdílím své zkušenosti zase dál. A taky se budu ráda učit naopak z Vašich příběhů, postřehů a vyzkoušených řešení. Takový malý inspiro-blešák tu vytvoříme. Věřím, že to všechno na jedné kupě může zase pomoct na cestě někomu dalšímu, kdo zrovna teď hledá… Všichni máme svoji budoucnost otevřenou a je jen na nás, co dalšího do ní vložíme. Vybírejme a sdílejme ty nejlepší plody!
Ráda posdílím co vím, co mě nakopává, usnadňuje nám život nebo co vědí jiní a inspirovalo mě. A co nevím, o tom se tu s Vámi ráda teprve pobavím a třeba si tím utříbím myšlenky.
Tam, kde jsme dnes, jsme totiž jen díky tomu, kde jsme byli včera
Dostala jsem tisíc a jednu lekci, abych konečně pochopila, že nezměním směr, kterým se ta modrá koule točí. Nezměním ani události, které mě potkávají, ať jsou mi milé nebo ne. Nemůžu změnit vnější podmínky, i když jsou mi proti srsti. Zato jsem se naučila, že když změním svůj způsob uvažování, můžu proměnit svůj život. A tak měním každý svůj den v lepší, než byl den předchozí. Učím se dělat si každý den radost. Ráda těším lidi okolo mě, i kdyby to mělo být jen jediným úsměvem. Každý bláto, do kterýho zabředneme, považuju za skvělou příležitost se posunout – vyblátit se dál. Už v okamžik, kdy rozpoznám, že se mi zrovna nedaří, vím, jak se ke stejné situaci postavit příště lépe a radostněji.
Tudíž JSTE TU SPRÁVNĚ, jestli hledáte nakopnutí. Inspiraci. Nový pohled anebo třeba ujištění, že nejste ve své bažině sami a že dokonce z ní vede cesta ven a někdo před vámi už jí prošlápnul. A nebo, že právě ten Váš způsob řešení je ten nejlepší právě pro Vás.
A jestli víte o nějaké nenápadné povzbudivé aktivitě, která svým nábojem potěší a měla by se šířit dál, sem s ní. Pošleme to společně do světa.
Tak prosím piště, komentujte, sdílejte a inspirujte…
