Blíží se Vánoce, doba hojnosti hojnější než obvykle. Nedopřáváme si v některých ohledech přespříliš?
Rafinovaný cukr má devastující vliv na naše zdraví. Bohužel nás obklopuje na každém kroku, takřka ve všech zpracovaných potravinářských produktech (ne jen těch prvoplánově sladkých, ale i slaných, v uzeninách a běžném pečivu) a tak jeho konkrétní vliv a dopady už rozeznáváme jen těžko, protože je často zaměňujeme s jinými vlivy. Zkusíte se mu na pár týdnů důsledně vyhýbat a pak jen nevěřícně pozorujete, co se děje, když si něčeho „dobrého“ dopřejete… Na sobě jsem si toho všimla například po několikaměsíční diabetický dietě. Stačil k tomu 1!!! čtvereček čokolády.
Zaslechla jsem historky, kdy rodiče dávali dětem cíleně sladkosti např. těsně před vstupem k zápisu do první třídy, aby děti podaly lepší výkon… Tak fajn. Děti úspěšně složily zkoušku. A co budou v té škole dělat, až přijde po rychlém vzestupu stejně rychlý energetický propad? Roztočí kolo nanovo?
Právě na dětech je rychlý vliv cukru dobře pozorovatelný. U naší nejstarší je to umocněné ještě zvýšenou neurologickou dráždivostí, proto se účinek projevuje velmi výrazně. Snažíme se přísun cukrů a jiných – zaručeně dětských – lahůdek držet na uzdě. Přiznávám, že někdy to jde líp, někdy hůř, ale vždycky se efekt dostaví.
Vypozorovali jsme, že podobný účinek mají například i konzervanty a především barviva v potravinách. Na některých si to dokonce můžete už i ve složení přečíst, že mají vliv na pozornost a aktivitu dětí. (To mi hlava nebere, jak taková ‚potravina‘ může vůbec být mezi potravinami v regálu. Ale asi tuším.) Pomyslnou červenou má u nás „šmoulová“ barva čehokoliv jedlého. To je snad to nejtoxičtější, co potravinářský průmysl pouští do světa. Hned v závěsu je klasická červená.
No a vůbec nejlepší vzpruhou je kombinace toho všeho. Například když si dáme v létě točenou ‚jahodovou‘ (vodová zmrzlina je v podstatě jen chemický koktejl cukru, barviv, aromat…), tak máme třeba i na 2-3 dny o zábavu postaráno. Dítko není k zastavení, nedokáže si odpočnout a s přemírou energie si neumí poradit, běhá sem a tam, křičí, nedokáže se ani plynule vyjádřit, svou prudkostí ničí věci a nedokáže v klidu vnímat okolí ani sebe. Následně je po strávení a po takové aktivitě samozřejmě totálně vyčerpané.
Těžko se to vysvětluje. Zejména návštěvám, které v dobré víře nosí sladkosti. A tak jsme za krkavčí rodiče, co nechtějí dětem dopřát. Ale volba je jasná.
Kéž by tenhle příspěvek pomohl alespoň v jedné jediné domácnosti odstartovat zamyšlení na tím, co jíme a jestli by to nešlo jinak! Nemusíme být hned všichni „cukrfree“, ale pro začátek si aspoň všímejme, co si dáváme do těla a co to s tím tělem dělá!
