Ne, nedělám si legraci. Já vím, z něčeho žít musíme (i když ani to není povinnost), ale opravdu potřebujeme tolik, čím se obklopujeme? A nebo tohle všechno okolo ‚jen‘ považujeme za důležitý? Tak těžko se vzdáváme výdobytků. Pořád chceme někam růst. Všechno stihnout. Děláme denně tolik rozhodnutí, kolik nikdy v historii člověk nedělal. Informace se na nás valí ze všech stran, že už ani nevíme, proč to všechno děláme. Padáme do nastražené pasti informační paralýzy. A v tom neustálém šumu neslyšíme sami sebe. Proto se už neptáme sami sebe, proto nemůžeme odpovědi najít. Číst víc „Nic nepotřebuješ. Všechno už máš“
