Anebo odvaha žít? Při představě dalšího vývoje událostí tyhle dvě tvrzení evokují úplně rozcházející se scénáře. A přesto k sobě strach a odvaha mají tak blízko.
Rubrika: Neobyčejky

Když slunce nevychází
Jak tak koukám do archivu, už rok odkládám psaní na později s nadějí, že to příště půjde líp. Teď tu sedím se lvím úplňkem v zádech a snažím se využít jeho sílu. Buď tu oblačnost letos rozfoukám nebo s poděkováním zavřu krám.
Číst víc „Když slunce nevychází“
Realita je tekutá a tvárná

Chceš-li změnu, změň to hned


Já Ti ne/rozumím

Nic nepotřebuješ. Všechno už máš
Ne, nedělám si legraci. Já vím, z něčeho žít musíme (i když ani to není povinnost), ale opravdu potřebujeme tolik, čím se obklopujeme? A nebo tohle všechno okolo ‚jen‘ považujeme za důležitý? Tak těžko se vzdáváme výdobytků. Pořád chceme někam růst. Všechno stihnout. Děláme denně tolik rozhodnutí, kolik nikdy v historii člověk nedělal. Informace se na nás valí ze všech stran, že už ani nevíme, proč to všechno děláme. Padáme do nastražené pasti informační paralýzy. A v tom neustálém šumu neslyšíme sami sebe. Proto se už neptáme sami sebe, proto nemůžeme odpovědi najít. Číst víc „Nic nepotřebuješ. Všechno už máš“