Nic nepotřebuješ. Všechno už máš

Nic nepotřebuješ. Všechno už máš

Ne, nedělám si legraci. Já vím, z něčeho žít musíme (i když ani to není povinnost), ale opravdu potřebujeme tolik, čím se obklopujeme? A nebo tohle všechno okolo ‚jen‘ považujeme za důležitý? Tak těžko se vzdáváme výdobytků. Pořád chceme někam růst. Všechno stihnout. Děláme denně tolik rozhodnutí, kolik nikdy v historii člověk nedělal. Informace se na nás valí ze všech stran, že už ani nevíme, proč to všechno děláme. Padáme do nastražené pasti informační paralýzy. A v tom neustálém šumu neslyšíme sami sebe. Proto se už neptáme sami sebe, proto nemůžeme odpovědi najít. Číst víc „Nic nepotřebuješ. Všechno už máš“

Mnoho podob jednoho obyčejného dne

Mám sevřený srdce. Kámen v krku. A dítě v nemocnici. Člověk se může klamně domnívat, že příště už ho podobná situace nepřekvapí. Ale i kdyby měl třeba 10 kurzů první pomoci, tak nemůže předvídat, jak zareaguje v případě pomoci svým nejbližším. Na to žádný kurz, než život samotný, nepřipravuje. Číst víc „Mnoho podob jednoho obyčejného dne“

Pro dětičky barvičky

Blíží se Vánoce, doba hojnosti hojnější než obvykle. Nedopřáváme si v některých ohledech přespříliš?
 
Rafinovaný cukr má devastující vliv na naše zdraví. Bohužel nás obklopuje na každém kroku, takřka ve všech zpracovaných potravinářských produktech (ne jen těch prvoplánově sladkých, ale i slaných, v uzeninách a běžném pečivu) a tak jeho konkrétní vliv a dopady už rozeznáváme jen těžko, protože je často zaměňujeme s jinými vlivy. Zkusíte se mu na pár týdnů důsledně vyhýbat a pak jen nevěřícně pozorujete, co se děje, když si něčeho „dobrého“ dopřejete… Na sobě jsem si toho všimla například po několikaměsíční diabetický dietě. Stačil k tomu 1!!! čtvereček čokolády.

Číst víc „Pro dětičky barvičky“