


Nic nepotřebuješ. Všechno už máš
Ne, nedělám si legraci. Já vím, z něčeho žít musíme (i když ani to není povinnost), ale opravdu potřebujeme tolik, čím se obklopujeme? A nebo tohle všechno okolo ‚jen‘ považujeme za důležitý? Tak těžko se vzdáváme výdobytků. Pořád chceme někam růst. Všechno stihnout. Děláme denně tolik rozhodnutí, kolik nikdy v historii člověk nedělal. Informace se na nás valí ze všech stran, že už ani nevíme, proč to všechno děláme. Padáme do nastražené pasti informační paralýzy. A v tom neustálém šumu neslyšíme sami sebe. Proto se už neptáme sami sebe, proto nemůžeme odpovědi najít. Číst víc „Nic nepotřebuješ. Všechno už máš“

Tobědopis? Sobědopis
Znova se budíš. Vstávám. Usínáš. Nespím. Moje milá malá. Číst víc „Tobědopis? Sobědopis“

Adventní
Znáte ten pocit, kdy si myslíte, že jdete krok za krokem kupředu a najednou si koukáte na vlastní záda? Číst víc „Adventní“
Prázdninový pangalaktický megacloumák
Přes léto jsem se vzdálila… Číst víc „Prázdninový pangalaktický megacloumák“
Mnoho podob jednoho obyčejného dne
Mám sevřený srdce. Kámen v krku. A dítě v nemocnici. Člověk se může klamně domnívat, že příště už ho podobná situace nepřekvapí. Ale i kdyby měl třeba 10 kurzů první pomoci, tak nemůže předvídat, jak zareaguje v případě pomoci svým nejbližším. Na to žádný kurz, než život samotný, nepřipravuje. Číst víc „Mnoho podob jednoho obyčejného dne“